Agdam
Agdamský rajon, Karabach, Ázerbájdžán
Město, které Arméni vypálili do základů a které dnes Ázerbájdžán staví znovu — jenže půda kolem něj je pořád plná min.
Očekávání
Fotky z dronů slibují strašidelné ulice se zbytky sovětských domů, rezavé tanky a dva osamělé minarety uprostřed prázdné pláně — dark tourism srovnatelný s Pripjatí.
Realita
Většina bývalého města je dnes staveniště za ostrahou: buldozery, jeřáby a nové paneláky nahrazují ruiny, vjezd mimo hlavní silnici hlídá armáda a okolní pole jsou stále prošpikovaná nášlapnými minami a nevybuchlou municí z obou karabašských válek.
Co se stalo
Agdam byl před válkou prosperujícím městem s továrnami na máslo, hedvábí a brandy — podle sčítání z roku 1989 v něm žilo přes 28 000 lidí, v celém rajonu kolem 100 000. V červenci 1993, uprostřed první karabašské války, ho dobyla arménská vojska. Podle Human Rights Watch bylo město poté záměrně vypleněno a vypáleno na příkaz karabašských arménských úřadů. Z 145 registrovaných historických a kulturních památek nepřežila jediná — jedinou stavbou, kterou ostřelování ušetřilo, zůstaly dva minarety centrální mešity. Škody se odhadují na 14 miliard dolarů.
Agdam pak skoro tři desetiletí ležel liduprázdný v nárazníkové zóně mezi frontami, přezdívaný „Hirošima Kavkazu“ pro rozsah zkázy srovnatelný s Pripjatí. Zpátky pod ázerbájdžánskou kontrolu se dostal až 20. listopadu 2020, po dohodě, která ukončila druhou karabašskou válku. Od roku 2021 platí generální plán obnovy — město se má sloučit s okolními vesnicemi a časem pojmout až sto tisíc obyvatel; první rodiny se stěhují od poloviny 20. let.
Proč je to no-go
Frontová linie vedla přímo tudy a zůstaly po ní „koberce min“, jak je popisují vojenští experti obou stran — nejhůř postižené jsou právě okolí Agdamu a sousedního Tartaru. Od příměří v roce 2020 zabily miny a nevybuchlá munice desítky civilistů i vojáků a stovky dalších zranily, včetně novinářů a deminérů. Ázerbájdžánská demino agentura ANAMA odhaduje, že úplné odminování si vyžádá ještě roky, možná přes deset let. Zbytek města je navíc rozsáhlé staveniště bez turistické infrastruktury, kam se mimo hlavní silnici nedá bezpečně ani legálně vydat.
Jak se (ne)chovat
- ▸Nikdy neopouštěj hlavní silnici ani vyznačené trasy — okolní pole a ruiny jsou stále plné neodstraněných nášlapných min a nevybuchlé munice.
- ▸Bez povolení ázerbájdžánských úřadů (a často vojenského doprovodu) je vstup do bývalé nárazníkové zóny zakázaný a vymáhaný ozbrojenými hlídkami.
- ▸Nefoť vojenské objekty, checkpointy ani armádu — v citlivém pohraničním regionu si tím snadno vysloužíš problémy.
- ▸Počítej s tím, že jde o aktivní staveniště bez turistické infrastruktury, ubytování i základních služeb pro cizince.
Kam místo toho
Bezpečnější pohled na obnovu Karabachu nabízí blízká Šuša (Şuşa), kam Ázerbájdžán turisty zve na organizované prohlídky po vyznačených a odminovaných trasách.
Fotografie
