Bhópál

Co se stalo

V noci z 2. na 3. prosince 1984 unikly z továrny na pesticidy Union Carbide India Limited desítky tun jedovatého plynu methylisokyanátu. Bezpečnostní systémy byly kvůli úsporám odstavené, a tak se oblak během několika desítek minut rozšířil nad spící chudinské čtvrti kolem závodu. Lidé se probouzeli s pálením v očích a plicích a umírali přímo v ulicích při útěku. Oficiálně zemřelo v prvních dnech přes 2 000 lidí, indická vláda později potvrdila zhruba 3 800 obětí, ale širší odhady lékařů a organizací se pohybují mezi 15 000 a 22 000 mrtvými v prvních týdnech a letech po havárii. Zraněno nebo trvale poškozeno bylo přes půl milionu lidí — mnozí dodnes trpí dýchacími potížemi, poškozením ledvin, zraku i mozku a následky se dědí už do třetí generace.

Proč je to no-go

Firma Union Carbide, dnes vlastněná koncernem Dow Chemical, areál po havárii nikdy pořádně nesanovala. Stovky tun chemického odpadu zůstaly zahrabané přímo v zemi a roky prosakovaly do podzemní vody — kontaminaci těžkými kovy a pesticidy dodnes potvrzují testy studní ve více než čtyřiceti okolních čtvrtích a celkově je vodou i půdou zasaženo odhadem 200 000 lidí ve víc než sedmdesáti vesnicích a čtvrtích v okolí. Teprve v lednu 2025, po nařízení soudu, odvezly úřady z areálu prvních 337 tun odpadu ke spálení do města Pithampur — podle aktivistů jde ale jen o zlomek toho, co v zemi stále leží zakopané. Proti spalování navíc protestovaly tisíce místních lidí kvůli obavám z úniku rtuti a dioxinů. Bhópál tak zůstává místem, kde havárie oficiálně skončila před čtyřiceti lety, ale fakticky pokračuje v pitné vodě a v tělech dalších generací.