Kráter Darvaza (Brána do pekla)
Achalský velajat, poušť Karakum, Turkmenistán
Oheň hoří přes padesát let v díře, kam nesmíš spadnout – a cesta k němu vede přes jednu z nejuzavřenějších diktatur světa.
Očekávání
Turisté a dobrodruzi jedou do pouště Karakum kvůli ikonické noční fotce hořícího kráteru zvaného „Brána do pekla“ – zážitku z bucket listu, podpořenému legendou o sovětské vrtné havárii a dokumentem National Geographic o prvním sestupu do kráteru.
Realita
Kráter dnes obepíná jen nízký plot z roku 2018, který návštěvníci běžně přelézají kvůli lepšímu záběru. Okraj tvoří vypálená, drolivá hlína, kolem se šíří jedovatý zemní plyn a nejbližší civilizace je hodiny cesty přes písečné duny. K tomu je nutné vycestovat do státu s jedním z nejpřísnějších vízových režimů, sledováním cizinců a zákazem fotografování na řadě míst.
Co se stalo
V roce 1971 sovětští geologové v poušti Karakum vrtali na ložisko zemního plynu. Podle rozšířené legendy se pod soupravou propadla půda a vznikl kráter, ze kterého unikal metan; inženýři ho měli zapálit v přesvědčení, že vyhoří během pár týdnů. Podle Wikipedie ale přesný průběh nikdo nedoloží – archivy chybí nebo jsou nedostupné a část geologů tvrdí, že kráter vznikl už v 60. letech a zapálen byl až v letech osmdesátých. Jisté je jen to, že „Brána do pekla“ hoří dodnes a stala se turistickou atrakcí i neoficiálním symbolem země. V roce 2013 do ní jako první člověk sestoupil kanadský dobrodruh George Kourounis a naměřil na dně teploty přes 1000 °C. Prezident Gurbanguly Berdimuhamedov nechal v letech 2010 i 2022 veřejně slíbit kráter uhasit kvůli úniku surovin a zdraví okolních obyvatel – oheň hoří dál, jen postupně slábne.
Proč je to no-go
Kráter je smrtící past: drolivý okraj, plot, který se dá snadno přelézt, a pád dovnitř znamenající jistou smrt žárem i udušením. Kolem se navíc šíří jedovatý zemní plyn a lokalita leží 260 km od Ašchabatu uprostřed dun bez signálu. K fyzickému riziku se přidává riziko politické – vstup do jedné z nejuzavřenějších diktatur světa znamená složité vízum, možné sledování a prohlídky, zákazy fotografování a nepředvídatelná omezení pohybu cizinců.
Jak se (ne)chovat
- ▸Nikdy nepřelézej ohrazení kráteru ani se nepřibližuj k okraji – vypálená hlína může pod vahou člověka zkolabovat.
- ▸Nezdržuj se dlouho po směru větru od kráteru, zemní plyn je jedovatý a v noci hůř postřehnutelný.
- ▸Cestuj jen s prověřeným místním touroperátorem, řádným vízem a pozvánkou – individuální pohyb mimo trasu může vést k problémům s úřady.
- ▸Vezmi si teplé oblečení na noční kempování v poušti (velké teplotní rozdíly), dostatek vody a nespoléhej na mobilní signál.
Kam místo toho
Kdo chce zážitek „ohnivé pouště“ bez cestování do uzavřené diktatury, může sáhnout po dokumentárních záznamech expedice George Kourounise (National Geographic) nebo navštívit geotermální a vulkanická místa v zemích s běžným turistickým a bezpečnostním režimem, například organizované expedice k etiopské sopce Erta Ale či islandská lávová pole.
