Humberstone a Santa Laura

Co se stalo

Osadu založila v roce 1872 peruánská Peru Nitrate Company jako La Palma, kousek vedle pak vznikla Santa Laura. Po tichomořské válce připadlo území Chile a poušť Atacama se stala největší nalezištěm sanytru (ledku) na světě – suroviny pro hnojiva a výbušniny, po níž byla obrovská poptávka. La Palma byla po řediteli Jamesi Humberstoneovi přejmenována na Humberstone a kolem roku 1940 měla přes 3 700 obyvatel, Santa Laura zhruba 450. Dělníci zvaní pampinos přicházeli z Chile, Peru i Bolívie a žili v přísně kontrolované osadě s divadlem, tržnicí i hotelem – mzdu ale dostávali hlavně v tokenech použitelných jen ve firemním krámu a do práce musely i děti. Právě z těchto podmínek se zrodilo chilské odborové hnutí a první pracovní zákony.

Konec přišel s vynálezem: němečtí chemici Fritz Haber a Carl Bosch ve 20. letech 20. století zprůmyslnili výrobu syntetického dusíku, díky čemuž bylo umělé hnojivo levnější než těžba v poušti. Velká hospodářská krize z roku 1929 ránu dovršila, mateřská firma COSATAN v roce 1958 zkrachovala a v roce 1960 byly obě osady definitivně opuštěny – tisíce lidí přišly o práci a odešly. V roce 1970 se místo stalo národní památkou Chile, v roce 2005 bylo zapsáno na seznam UNESCO (současně i na seznam ohroženého dědictví kvůli havarijnímu stavu budov), odkud bylo po opravách v roce 2019 vyřazeno. Dnes areál spravuje nezisková Corporación Museo del Salitre jako muzeum v přírodě.

Proč je to no-go

Kdo čeká jen fotogenickou procházku po romantických ruinách, narazí na jednu z nejsušších pouští planety bez kapky stínu či pitné vody – slunce a horko tu dovedou zaskočit i zkušené cestovatele. Mimo hlavní restaurovanou trasu navíc řada budov dál chátrá a vstup do nich je zakázán kvůli statice. A hlavně: nostalgický pohled na opuštěné uličky snadno zastře, že tu lidé před sto lety dřeli za tokeny do firemního krámu v podmínkách, které bychom dnes označili za vykořisťování.