Kráter Ijen (Kawah Ijen)

Co se stalo

Kráter Ijen ukrývá dvě věci, kvůli kterým se sem každou noc plahočí stovky turistů i desítky horníků: jezero s pH pod 0,3, tedy kyselejší než akumulátorová kyselina, a takzvaný modrý oheň — hořící sirné plyny unikající z puklin při teplotě až 600 °C, viditelné jen za tmy. Kvůli tomuto úkazu turisté vyrážejí na vrchol kolem druhé hodiny ranní s pronajatou plynovou maskou.

Pár metrů od nich přitom pracují horníci, kteří ručně těží síru přímo u aktivních fumarol. Sestupují do kráteru dvakrát denně, na bambusových nosítkách vynášejí 70 až 90 kilogramů ztuhlé síry téměř pět kilometrů do kopce a za jednu dvojitou cestu si vydělají kolem 12 dolarů. Ochranné masky si většinou nemohou dovolit nebo je odmítají nosit, protože jim brání dýchat při fyzické námaze. Podle studií trpí prakticky všichni podrážděním očí a kašlem, dvě třetiny bolestmi hlavy a dušností, průměrný věk dožití horníků se odhaduje na 35 až 50 let. Za posledních čtyřicet let zabily náhlé výrony jedovatého plynu přibližně šedesát horníků, včetně hromadných neštěstí v letech 1976 a 1989. V dubnu 2024 na místě zemřel i turista, který se zřítil z okraje kráteru při fotografování.

Proč je to no-go

Koncentrace oxidu siřičitého u kráteru běžně násobně překračují bezpečné limity a vítr může směr výparů změnit během vteřin bez varování. Turistický zážitek navíc přímo staví na cizí bídě — fotíš muže, kterému práce zkracuje život o desítky let, a přitom mu za to nic nezaplatíš. Noční trasa navíc vede po kluzkých a nezajištěných stezkách přímo nad kyselinovým jezerem.