Jezero Natron
Arusha (distrikt Ngorongoro), Tanzanie
Jezero, které internet proslavil jako stroj na mumifikaci zvířat - realita je jen o chlup méně žíravá.
Očekávání
Sociální sítě slibují mystické jezero smrti, které bez varování promění každého ptáka či netopýra, jenž se ho dotkne, v dokonale zachovalou kamennou sochu - magie tak silná, že prý hrozí i lidem, kteří se odváží vstoupit do vody.
Realita
Realita je fyzikální, ne magická. Extrémně zásaditá voda s pH až 10,5-12 (blízko čpavku) spolu s vysokou teplotou způsobuje, že mrtvá těla na břehu postupně kalcifikují - potahují se vrstvou uhličitanu sodného a soli, když měsíce vysychají. Slavné fotografie Nicka Brandta z roku 2013 navíc nezachytily zvířata in situ - fotograf mrtvá těla sám nalezl a naaranžoval do dramatických póz. Živý ekosystém jezera přitom prosperuje: žije v něm odolná tilápie a hnízdí zde 2,5 milionu plameňáků menších, tedy tři čtvrtiny světové populace tohoto druhu.
Co se stalo
V roce 2013 obletěly svět fotografie britského fotografa Nicka Brandta: dokonale zachovalí ptáci a netopýři, ztuhlí v životných pozicích na břehu jezera Natron, jako by je někdo v mžiku proměnil v sochy. Média je bez uzardění popsala jako oběti „mumifikujícího jezera smrti“ a legenda se drží dodnes. Skutečnost je prozaičtější, ale neméně fascinující. Zvířata na hladině zásaditého jezera ztrácejí orientaci, protože reflexní povrch je mate jako zrcadlo, případně je zabije žíravost vody nebo extrémní horko. Jejich těla pak na břehu týdny až měsíce vysychají a postupně se pokrývají krustou uhličitanu sodného a soli - jde o kalcifikaci, ne o mumifikaci ve stylu staroegyptských rituálů. Brandt navíc mrtvá zvířata sám nalezl, sesbíral a naaranžoval do dramatických póz pro svůj umělecký projekt, což později sám potvrdil. Vznikl tak vizuálně ohromující, ale zavádějící obraz jezera jako aktivní zabijácké síly.
Proč je to no-go
Natron si nebezpečnou pověst nezaslouží kvůli mýtu, ale kvůli tvrdé chemii a geografii. Voda má pH až 10,5 až 12, blízko čistému čpavku, a dokáže během minut způsobit chemické popáleniny kůže a očí. Mělčiny se v poledne ohřívají na 40 až 60 stupňů Celsia a dno pod solnou krustou je místy měkké a nestabilní. Okolí navíc leží v odlehlé části Velké příkopové propadliny pod aktivní sopkou Ol Doinyo Lengai, daleko od rychlé pomoci - v roce 2007 zde po nouzovém přistání helikoptéry utrpěl pilot popáleniny očí od kontaktu s vodou. Jezero je zároveň od roku 2001 chráněnou mokřadní lokalitou Ramsar a jediným pravidelným hnízdištěm plameňáka menšího ve východní Africe pro 2,5 milionu ptáků - bezohledná procházka po sodných ostrůvcích může vyplašit hnízdící kolonie a ohrozit tři čtvrtiny světové populace druhu.
Jak se (ne)chovat
- ▸Nikdy nevstupujte do vody ani nešlapejte bosí po vlhké solné krustě - žíravé pH způsobuje chemické popáleniny kůže i očí během minut.
- ▸Choďte výhradně s certifikovaným místním (masajským) průvodcem, který zná bezpečné trasy a odhadne, kudy je krusta pevná.
- ▸Vyrážejte brzy ráno, noste pevnou obuv, dlouhé rukávy a sluneční brýle a berte dostatek vody - denní teploty na břehu šplhají na 40-60 °C.
- ▸V hlavní hnízdní sezóně (srpen-říjen) udržujte odstup od sodných ostrůvků s plameňáky, ať nenarušíte křehkou kolonii.
Kam místo toho
Kouzlo jezera si užijete bezpečněji z vyhlídky nad Riftem u vesnice Engaresero nebo na doprovázené procházce k nedalekým vodopádům v soutěsce Ngare Sero, odkud plameňáky pozorujete z dálky bez kontaktu se slanou vodou. Garantovanější a méně extrémní setkání s plameňáky nabízí i jezero Manyara v nedalekém národním parku.
