Kolmanskop
Region Karas (jižní Namibie, u Lüderitzu), Namibie
Diamantové sídlo, které si poušť po sto letech vzala zpátky – a dnes ho prodává zpět turistům za vstupné a permit.
Očekávání
Instagramové fotky z cestovatelských blogů slibují osamělé secesní vily zaváté metrovými dunami písku, které si člověk projde skoro sám jako objevitel zapomenutého města uprostřed pouště Namib.
Realita
Bez zaplaceného povolení do zapovězené oblasti Sperrgebiet nikdo nesmí, prohlídky jsou organizované a sdílené s desítkami dalších turistů, několik domů je kvůli hrozbě zřícení stropů zcela uzavřeno a k tomu čeká odlehlost, tvrdé slunce a hadi v sutinách.
Co se stalo
V roce 1908 našel železniční dělník Zacharias Lewala v písku diamant a ukázal ho svému nadřízenému Augustu Stauchovi. Zpráva rozpoutala diamantovou horečku v tehdejší Německé jihozápadní Africe. Během pár let vyrostlo uprostřed pouště luxusní městečko: elektrárna, nemocnice s prvním rentgenem na jižní polokouli, kasino, divadlo, kuželna i ledárna – to vše pro necelé čtyři stovky obyvatel. Kolem naleziště nechala německá koloniální správa vyhlásit Sperrgebiet, „zapovězenou oblast“, kam bez povolení nesměl nikdo, aby se zabránilo krádežím diamantů a kontrolovala se těžba.
Boom netrval dlouho. Zásoby se vyčerpávaly už za první světové války a definitivní ránu zasadil v roce 1928 objev bohatších nalezišť jižně odtud, u ústí řeky Orange. Těžba se přesunula, obyvatelé postupně odcházeli a poslední z nich Kolmanskop opustili mezi lety 1956 a 1960. Poušť si za desetiletí vzala domy zpět – dovnitř vil navál písek vysoké duny, které dnes tvoří hlavní atrakci.
Proč je to no-go
Místo dnes spravuje těžařská firma Namdeb a bez koupeného permitu se do Sperrgebietu nedostanete. Fotky s prázdnými, tiše zavátými pokoji vznikají jen v úzkém časovém okně brzy ráno – většinu dne se turisté tlačí na organizované prohlídce s desítkami dalších lidí. Řada budov je kvůli riziku zřícení stropů a stěn zcela uzavřená, jinde hrozí střepy, rezavý plech nebo hadi v sutinách. K tomu odlehlost, silné slunce a prudké teplotní výkyvy pouště dělají z návštěvy fyzicky náročnější zážitek, než ukazují filtrované fotky z cestovatelských webů.
Jak se (ne)chovat
- ▸Kupte si povolení předem online nebo v kavárně Desert Deli v Lüderitzu – na místě u brány může kapacita chybět.
- ▸Zvolte fotografické povolení s ranním vstupem od 6:00 – vyhnete se hlavnímu davu i nejtvrdšímu slunci.
- ▸Noste pevnou obuv a dlouhé kalhoty, nevstupujte do budov označených jako nebezpečné kvůli hrozbě zřícení.
- ▸Vezměte dost vody a ochranu proti slunci – nejbližší pomoc je v Lüderitzu, 10–15 km daleko, signál je nespolehlivý.
Kam místo toho
Pokud chcete zážitek opuštěného města bez fronty turistických autobusů, rezervujte si ranní fotografický permit mimo hlavní sezónu – uvidíte tytéž zavátě interiéry jako na fotkách, jen s méně lidmi v záběru. Kdo chce skutečně odlehlé důlní ruiny, může se s licencovaným průvodcem vypravit hlouběji do Sperrgebietu, například k Bogenfels, kam běžní turisté nejezdí.
Fotografie
